Otírání je snad jediná značkovací technika koček,kterou my lidé považujeme za přijatelnou a kterou si vykládáme jako projev náklonnosti.Je tomu ale opravdu tak?Toto kočičí chování pramení částečně z touhy udržovat fyzický kontakt s tvory,kteří jsou kočce blízcí,ale svou roli zde hraje i další aspekt, „vítání“.
Když kočka vítá svého člověka,otírá se mu opakovaně tělem a obličejem o nohy a pak kolem nich omotává ocas.Mnohé dokonce vyskočí na místo,z kterého se mohou dotknout obličeje.Všechny tyto přátelské projevy nás velmi těší,ale často si neuvědomujeme,že tímto způsobem si s námi kočka vlastně vyměňuje pach.Pro kočky,které se orientují především čichem,je důležité,aby všichni členové domácnosti měli známý odér.A tak si nás pomocí zvláštních žláz umístěných na spáncích,u kořene ocasu a v koutcích tlamy značkuje vlastním pachem.Jakmile se sehneme a kočku hladíme,otírá se ještě intenzivněji.Potom kočka poodejde,aby se důkladně umyla a přečetla tak naše pachové signály.Olizuje si srst a tak „ochutnává“ naši vůni.Díky tomuto chování vzniká úzké sociální pouto mezi kočkou a majitelem a vytváří se obvyklý pach,podle kterého kočka rozezná přítele od někoho cizího. Když však kočka potká jinou,známou a přátelskou kočku,probíhá vítání jinak.Otře se o ni hlavou,bokem a ocasem a ocas zvedne tak,aby jí druhá kočka mohla očichat anální oblast.Nám to asi jako ideální pozdrav nepřipadá,ale v kočičí řeči odpovídá toto chování vřelému potřesení ruky,nebo polibku na tvář
Vzájemné otírání je součástí složité společenské kočičí komunikace.
Když kočka vítá svého člověka jde o složitou kombinaci hlasového projevu,řeči těla a pachové komunikace,jimiž si kočka ověřuje,že je v bezpečí, a současně v nás vzbuzuje pocit,že nás potřebuje tak jako my ji.
Žádné komentáře:
Okomentovat