Burmilla

Historie

V roce 1981 bylo ve Velké Británii toto plemeno vyšlechtěno. Tato nádherná kočka vznikla spojením kočky Burmy a kočky Perské činčili. Z tohoto vrhu vznikla koťata, která měla srst jemně zbarvenou do stříbrna. Burmilla byla definitivně uznána GCCF v roce 1989 a 1995 byla uznána FIFE.

Ke vzniku tohoto plemene se také váže historka, podle odborníků sice málo pravděpodobná, ale pikantní a zajímavá. Kocour a kočka zmíněných plemen byli chováni v jedné domácnosti. Když začala samička jevit známky mrouskání, byl samec zavřen a čekalo se, až bude samičce přidělen pravý kocour na chov budoucích koťat. Jenže uklízečka zapomněla zavřít dvěře a tak se kocour dostal ke kočce. Narozená koťata byla nesmírně krásná a tak majitelé vymysleli jméno Burmilla, označující nově vzniklé plemeno.

Standard

Tělo: tělo této kočky není nikterak mohutné, ale díky tomu, že je poměrně osvalené ak toto plemeno váží až sedm kilo. Nohy jsou přiměřeně dlouhé až středně dlouhé a jsou zakončené oválnými tlapkami.

Hlava: Lebka působí zakulaceným dojmem se středním až středně velkým odstupem mezi ušima. Na pohled je široká v horizontální linii obočí a v čelistech a pomalu se zužuje do krátkého tupého klínu. Pokud se podíváme na nos z profilu, zjistíme, že je mírně prohnutý a že špička nosu tvoří jednu linii s bradou.

Uši: Středně velké uši jsou na hlavě zeširoka posazené a sbíhají se do lehké špičky. Při pohledu z profilu, nám mohou uši připadat, že se mírně předklání dopředu a při pohledu ze předu je vnější linie ucha jakoby pokračováním linie tváře.

Oči: Mírně šikmé oči jsou posazeny daleko od sebe a vykazují mandlový až kulatý tvar. Barva očí by měla být jasná, výrazná a zářivá s tmavým orámováním. Na výstavách a pro chov jsou povolene všechny odstíny zelené barvy. Jen u koťat a u mladých koček je povolena žlutá barva očí. U některých druhů burmilly mohou být povoleny oči jantarové bavy.

Ocas: Ocas je dlouhý až středně dlouhý. U kořene silný a pomalu se sbíhá do zakulacené špičky.

Srst: Krátkou ale hustou srst nadzvedává bohatá podsada. Povoleno je mnoho druhů srsti a vše závisí jen na druhu burmilly. V podstatě jde zbarvení rozdělit do čtyřech skupin- černá barva, která může mít nádech hnědé a liliové, Kouřové s nádechem čokoládové a černé, jednobarevné, která se dále dělí na krémové, černé britské, černě želvové a bombajské, a naposledy je to barva tzv. tygří, která má zbarvení tečkovaně modré nebo tečkovaně černé.

Charakter

Toto plemeno je velmi vhodné k malým dětem, jiným kočkám a psům. Burmilla je velmi mírumilovná a má velmi vyrovnaný charakter. Je hravá a pokud ji budete zanedbávat bude nešťastná. Je poměrně ráda na vrcholku pozornosti a sama si řekne, kdy by se chtěla pomazlit.

Péče

Péče o srst Vám nezabere nikterak moc času. Doporučuje se, srst burmilly pravidelně vyčesávat ne hrubým, ale ani ne moc jemným kartáčem a na to je ideální kartáč z prasečích štětin. Srst získá nádherný lesk a sametový nádech, pokud ji přetřete semišovým hadříkem.